< návrat zpět

Z Mladé fronty DNES 14.5.2016

 

Ing. Jan Vondrouš (62) První porevoluční starosta Českého Krumlova, který město vedl v letech 1990 až 1998. Absolvent provozně ekonomického oboru Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity začal pracovní kariéru v JZD Záboří u Blatné na Strakonicku, poté vystřídal několik dalších zemědělských podniků v kraji. Rodák z Plzně žije v Českém Krumlově od roku 1983, kde začal pracovat v bance. Zastupitelem města byl zvolen v roce 1990 za Občanské fórum a ve svých 38 letech se stal nejmladším porevolučním krumlovským starostou. Post starosty obhájil i v roce 1994 jako kandidát ODA. Půl roku před vypršením druhého volebního období přešel jako ekonomický náměstek na ministerstvo kultury. V letech 2006 až 2010 se na radnici vrátil jako radní, od roku 1998 ho živí cestovní ruch. Vondrouš je podruhé ženatý, z prvního manželství má dospělou dceru a ze druhého dva syny. Dřív byl jeho největším koníčkem volejbal, po skončení závodní kariéry trénoval v Krumlově ženy a poté dorostence. Teď je jeho největší zálibou četba historických knih. 

Krumlovský exstarosta Jan Vondrouš je prvním politikem, který převezme 9. června Cenu města. Radnice ji uděluje od roku 1994 jako ocenění za práci pro město. Netradiční podobu, kterou jí dal výtvarník Tomáš Baran, má pořád stejnou: je to dlažební kostka se skleněnou kapkou rosy.
„Vypadá to, jako bych si cenu vymyslel pro sebe. I když je to pocta za práci pro město, která nebyla v začátcích snadná, nevím, jestli je to správně. Zda má dostávat nějaké ceny politik, který je za to placený," přemítá Jan Vondrouš.
Po sametové revoluci ho netrápily žádné pochyby, že práci na radnici nezvládne. Zastupitelem a vzápětí starostou byl zvolen v prosinci 1990 za Občanské fórum a protáhl město osmi nejtěžšími lety.
„Pro mě to byla velká profesionální výzva dokázat, že město, o kterém se říká, že je neopravitelné, opravit jde. To byla komunistická teze, že je neopravitelné, protože nejsou kapacity. Oni neříkali, nejsou peníze, ale nejsou kapacity, protože produktivita práce byla mizerná. Jeden dům opravovali deset let a snadno si spočetli, že když je jich 300 a začnou tímto tempem na jednom konci, první domy už zase spadnou. Proto raději říkali - to se nedá opravit," popisuje vysoký vousatý muž, který budí přirozený respekt.

„Co se třemi stovkami zanedbaných baráků"

Jako nejmladší krumlovský porevoluční starosta, kterému tehdy bylo 38 let, se rozhodl dokázat, že to není pravda. Že v normálních ekonomických a politických podmínkách se město obnovit dá.
„Začátky byly nejhorší. Představte si, že vás zvolí do čela města, které je rozbité, a vy jste za něj odpovědná, jenže nepatří vám, ale státu. Devadesát procent domů bylo okresního podniku bytového hospodářství, který patřil okresu. Prvním naším úkolem bylo získat to od státu. Zjistili jsme, že podle tehdejšího zákona je možné podnik služeb zlikvidovat do nuly a okres je nám schopen jeho majetek dát bezplatně," líčí Vondrouš.
Jenže ve hře byli další hráči, majetek od podniků služeb ve svých městech museli převzít i Vyšebrodští a Kapličtí. A to byl problém, protože v Kaplici o státní majetek nestáli - nechtěli byty ani kotelnu. Mladý krumlovský starosta už byl ze série neúspěšných jednání nervózní, protože vznikaly nové privatizační zákony a bylo třeba jednat rychle. Proto kaplickému kolegovi řekl, že si jejich kotelnu vezme, Krumlov ji bude mít v majetku a příští zimu jim ve městě zatopí.
„Až tato věta ho probudila. Uvědomil si, že by dal takovou sílu někomu jinému a ten by si mohl diktovat podmínky. Pak už to byl fofr, podnik služeb jsme zlikvidovali a majetek převedli na jaře 1991. A vyvstala druhá těžká otázka - co s ním? Se třemi stovkami zanedbaných baráků, s mizernými sítěmi, rozdělaným kolektorem na jedné straně města," vypočítává.
Kdyby chtěl, mohl zvolit bezpracné řešení a prodat městský majetek zahraničním investorům. Na radnici si podávali dveře především bohatí podnikatelé z Německa, kteří stáli rovnou o deset, patnáct domů a nabízeli za ně starostovi dobrou cenu. „Tenkrát si s tím nikdo nevěděl rady, a kdybych zpracoval dokumenty pro prodej do zahraničí, zastupitelé by pro to zvedli ruce a byli by rádi, že se toho bezpracně zbavili. Město by tehdy získalo peníze, které už by byly dávno projezené," odhaduje Vondrouš.
Jenže Krumlováci by se stali zase jen zaměstnanci u cizích vlastníků a nedostali by šanci podnikat ve svém. Proto se radnice rozhodla prodat 200 domů za odhadní cenu místním. Podle smlouvy s městem ale nemohli domy dál prodat, pokud je neopravili, a město mělo předkupní právo. Přitom Krumlov si ponechal jen nezbytný majetek, jako radnici či školu, a zajímavé domy radní vložili do nově vytvořeného Českokrumlovského rozvojového fondu, který je ve stoprocentním vlastnictví města a stále přináší zisk do městské kasy.

Odešel unavený a otrávený

Na otázku, co se mu nejvíc povedlo, odpovídá oceněný exstarosta spontánně, že právě tento majetkový posun v Krumlově. Místo šedivých otlučených domů se historické centrum města změnilo k nepoznání. I když tu dnes řada místních žehrá na davy turistů, nadbytek zlatnictví a suvenýrů, ale to už je jiná kapitola.
„Varovným příkladem je hotel Vyšehrad - to je klasická ukázka státní privatizace. Vydražil to někdo, kdo nezaplatil, pak měl objekt nějaké další vlastníky a najednou je 27 let po revoluci a stojí tam ruina. A přitom to byl funkční hotel na úžasném místě," srovnává Vondrouš. Přestože dokázal, že je schopným manažerem města, nakonec na radnici ani nedotáhl do konce druhé čtyřleté funkční období. Do třetích voleb v roce 1998 už nešel, dokonce posledního půl roku pracoval na ministerstvu kultury jako ekonomický náměstek.
„Odešel jsem z radnice unavený a otrávený. Do dneška si někteří lidi myslí, že dům v Radniční ulici, kde podnikám, je můj. Není, patří rozvojovému fondu a já mu platím nájem. Za osm let na postu starosty jsem si nekoupil žádný městský dům. Ale spousta lidí si myslí, že jsem si při městské privatizaci přišel na velké peníze. Spočetli si, ten si musel nahrabat, když zprivatizoval 200 baráků a z každého dostal aspoň padesátku," říká dnes už s nadhledem podnikatel v cestovním ruchu.
Na radnici se vrátil znovu o osm let později jako radní, aby prosadil svůj letitý záměr na oživení rozlehlého areálu zchátralých historických klášterů. Navzdory všem škarohlídům a komplikacím se mu podařilo získat pro Krumlov 330milionovou dotaci.

***

Dotazník

* Co vás v poslední době nejvíc potěšilo?

Těší mě, že bude tepleji, zimy bylo dost. Pracuju v cestovním ruchu, potřebuju teplo, aby turisté jezdili.

* Štve vás něco?

Současná politika, ta mě štve hodně. Aktivně jsem bojoval proti předchozímu totalitnímu režimu, a když jsme vstoupili do NATO a do Evropské unie, těšil jsem se, že se Východu vzdalujeme. Ale v poslední době se mu zase urputně přibližujeme, takže to mě docela štve.

* Čeká vás nějaká zajímavá výzva?

Důchod, to je velmi zajímavá výzva. Protože od roku 1998, kdy jsem skončil na ministerstvu kultury, se živím sám. A už je to dost dlouhé a těším se domů. Mám dům na konci Krumlova, tam budu sedět a koukat se na zelenou stráň a nebudu pořád cítit za hlavou nějakou povinnost. evropskou dotaci a obnovené kláštery se povedlo před loňským adventem otevřít pro veřejnost. Patří pod městské divadlo a díky atraktivním programům pro rodiny s dětmi se stávají vyhledávaným cílem místních i turistů.

 

Vyhledávání

Partneři